Když šel po velkém přemlouvání konečně k tomu polobohu, naše podezření byla bez servítek vyřčena
nahlas… a nějak to píchlo u srdce. Po prosvícení RTGéčkem mu řekli, že na něj budou muset svítit
ještě víc a to s nejistým výsledkem. Ona se ptala, cože se teď teda bude dít? Bude ho to bolet?
Já si vzpomněla na Jiřinku z eLDéeNky.. jak mi říkala „no jo, Láďa..ten to má na plicích. Tohle končí tak,
že chrlí, až vykrvácí, víš? Takovým velkým obloukem… Jak jim to nahlodá horní dutou, víš?… Já jim pak
otevírám tohle malý okýnko. Aby duše mohla svou cestou…“
Ještě teď mě z toho mrazí… Ale to jí asi odpovědět nemůžu… A tak jen hlesnu, že on to zvládne s gracií
jako všechno a bude to zas dobrý.
Když jsem za ním byla v nemocnici a mazala mu spálenou kůži, povídá: Víš, co je naprd? Já se na ten
důchod těšil, že konečně bude na všechno čas, pohoda … a akorát člověka všechno bolí… s užíváním to
tady mezi těma bílejma zdma a pláštěma nemá nic společnýho.“ Taky těžko chápal, jak může mít něco
na plicích, teď?! Když už 30let nekouří?? „A jak dlouho si kouřil předtím?“ „Jo, holka. Asi 30let…“
Taky měl spálený jícen.. Všechno musel mixovat, aby se mohl vůbec trochu najíst. Hnus fialovej. Ale
aspoň si to mixoval sám. Na eLDéeNce by mu rozmixovaný maso s práškovou bramborovou kaší zalili
hovězí polívkou. Po čase se ale zase celkem radoval ze života. Nejvíc zdravej byl, když jsme přijeli v
neděli na kafe… Nic mu nebylo! Pusu od ucha k uchu, spokojenost… Přes týden horší, ale jak se někdo
z nás objevil, všechno bylo oukej. To že nepřešel chodbu, aniž by se zadýchal a nemusel se tak třikrát
zastavit, bylo nějak vedlejší. Klidně nasadil bekovku a šel zavřít v deseti stupňovým mrazu slepice.
Když se jim nechtělo, nemazlil se s nima. Nejednou některou povzbudil k výkonu tak, že byla druhý den
k obědu.
Další léčbu odmítl. Chtěl být doma… Na dotazy, jestli chce vyzvednout něco na bolest, měl jasnou
odpověď: „ Zjistil jsem, že nejlepší je hned ráno trocha rumu do čaje, pak je celej den pokoj.“ Prostě
klasik!
Zakázali jsme mu jezdit autem. Poslední dobou celkem pirát a každej už jsme se s nim trochu bál. Ve
čtvrtek dopoledne vyrazil na tajňačku na ryby… Spadl do rybníka! A nejvíc ho štval mobil, kterej pro
jistotu potom doma ještě vypral v pračce. Klasik…
Nemohl spát a rád pekl… Nejlepší bábovka ever, když jsme ráno vstávali a on jí teplou dával na stůl. Taky
vydržel plout po hladině rybníka nekonečně dlouho. Jako málá jsem ho podezřívala z nějakých paktů s
vodnickym. Jenže on se nepaktoval nikdy s nikym.
Rodina, kamarádi, fotbal, ryby, myslivec srdcem i duší… Čestnej člověk, kterej měl život rád.