Dostat nemoc? Kde se to vzalo?
Nedávno jsem při jednom rozhovoru nechala rozeběhnout vlastní myšlenky, když jsem uslyšela „Než moje maminka dostala Alzheimera…„. Hned mě napadlo, co jednou dostanu já? Co bych chtěla a kdo nemoci „rozdává“? Se slovem dostat bych si mnohem raději pojila věci, které mi přinesou potěšení. Což v souvislostí s nemocí jde dost těžko. Nicméně myslím, že téměř u všech se v tomto případě projeví absolutní skromnost až askeze. Jeden by ani nic nechtěl, nic nepotřebuje. Stačí samotné bytí…
Zpět k dostávání nemoci. Není tedy náhoda, že mezi fázemi přijímaní diagnózy je popírání a vztek. Protože nic víc nezklame, než když dostanete něco, co jste nechtěli a nebo byste to nejraději vůbec neměli. Takový Danajský dar – „dar nebo zisk, který obdarovanému přináší potíže či zlo než užitek či spokojenost“. To naprosto sedí.
Dostat menstruaci taky žádná velká spokojenost. Dostaly jsme ženství či plodnost? Obávám se, že dost často ani to ne.
Vzápětí jsem přemýšlela, co se v souvislosti s nemocemi ještě používá. Například chytnout – jako bychom to celý život trénovali na chřipce či angíně a pak konečně zaslouženě dostali rakovinu.
Nebo nakazit se – kazit se? Zkazila jsem se? O čem to vypovídá? Zní to sarkasticky, ale přijde mi to vlastně dost vtipné a trefné. Okamžitě mi to asociuje lékaře, tedy spíše lekaře s krátkým e. Protože v ordinacích se nám téměř nic jiného, než úleky nedějí. Většinou následuje úprk do lekárny, kde nám na to snad něco dají. A tam společně doufáme, že se přestaneme kazit.
Čeština občas nabídne zajímavé věci k zamyšlení… 🙂
